neděle 20. listopadu 2011

Úterý - pokračování III

S lahví červeného francouzského burgundského vína (které má Kristýna raději než Bordeaux), s kyticí červených růží a také malou čokoládou ve tvaru srdce … jsem přesně o půl desáté zaparkoval kousíček od domu a poslal Kristýně další SMS:

„Ahoj, můžu již prosím přijít?“

Asi za 5 minut přišla odpověď

„Ano, muzes, je tu potreba uklidit“

Pomalu jsem stoupal po schodech a v hlavě se mi honila spousta myšlenek, vůbec jsem neměl představu, co mě doma čeká a kam to celé může dojít. Ale věděl jsem, že ať se bude dít cokoliv, budu se snažit Kristýně vyjít vstříc a chovat se tak, jak ona bude vyžadovat abych se v našem vztahu začal chovat.

… jen jsem otevřel dveře od bytu, zaslechl jsem:

„Ani za mnou nechoď a jdi se hned osprchovat, ať neztrácíš čas“.

I když jsem měl obrovskou chuť jít hned za Kristýnou a promluvit si s ní, raději jsem se na chodbě svlékl do naha (včetně silonek a kalhotek), oblečení hodil do špinavého prádla a šel jsem se rychle osprchovat. Proudící vodou jsem jako vždy nezapomněl důkladně vyčistit zejména oblasti kolem přirození a pod pásem cudnosti. Odšrouboval jsme hlavici sprchy a prudkým proudem jsem celý vnitřek „klícky“ důsledně vyčistil. Tlak vody na žalud mě začal poměrně dost vzrušovat a věděl jsem, že kdybych pokračoval, mohlo by to dopadnout pro mě velmi špatně – a to jsem nechtěl, nechtěl jsem Kristýnu zklamat.

Rychle jsem se osušil a jen jsem otevřel dveře z koupelny, již jsem slyšel další pokyny.

„Hned se obleč a přijď sem. Čeká tu na tebe spousta práce. Oblečení máš v ložnici na posteli“.

V ložnici na mě čekalo moje oblečení služebné, které Kristýna časem zdokonalila tak, že vypadalo jako uniforma pravé služky a obsahovalo spoustu drobností, detailů a šperků. Ale přestože jsem tuto „uniformu“ nosil jen při velmi zvláštních příležitostech (zpočátku ze srandy a ze sázky a později když to Kristýna začala čas od času vyžadovat), hned jsem si všiml, že jeden kousek oblečení je jiný než jsem byl zvyklý – místo černé halenky (kterou mi Kristýna koupila v obchodě C&A) byla na posteli nová bílá saténová halenka. A přestože jsme si nebyl jistý velikostí, musel jsem uznat, že vypadá opravdu sexy – saténové halenky jsem na Kristýně opravdu miloval – a Kristýno to dobře věděla.

Další kousky oblečení již byly jako vždy – tedy černé samodržící silonky s krajkou, černé podvazky (Kristýna říkala, že samodržící podvazky se k podvazkům nenosí, ale než si na to zvyknu a aby mi klasické punčošky nepadaly, že to mám nosit takto), černé kalhotky a podprsenka s malou bílou krajkou, černá sukně, lodičky na podpatku, bílá krajková zástěrka, bílá krajková čelenka do vlasů, perlové náušnice, náhrdelní a náramek (i když Kristýna vždy se smíchem říkala, že služka by perly nosit neměla). A Kristýna nezapomněla ani na péřovou prachovku.


Začal jsem se rychle oblékat, ale uvědomoval jsem si, že moje vzrušení ze sprchy nepolevilo a byl to velmi zvláštní pocit. Oblékat si na oholené nohy jemné punčošky a cítit u toho vzrušení, vzrušení, že se oblékám pro Kristýnu, která tu celý večer měla nějakého přítele a že se oblékám do dámského vlastně proto, abych po nich mohl uklidit … a že se oblékám do saténové halenky, kterou pro mně připravila Kristýna. I když mě trochu potěšilo, že na mě Kristýna myslí a že mi koupila novou halenku, protože celou tu uniformu jsem bral jako pouto, která nás spojuje a o kterém víme pouze my dva a je to naše tajemství, které si oba společně užíváme.


Z přemýšlení mě vytrhl Kristýnin hlas:


„Nezapomeň se namalovat! Myslím, že to budeš muset zvládnout sám, když jsi to sám po mně vždycky požadoval. Alespoň zjistíš jaké to je, se rychle a ve spěchu namalovat tak, abys vypadal sexy a přitažlivě“.


Kristýna měla pravdu, vždy se mi líbila, když chodila výrazně namalovaná a měla pravdu, že jsem to po ní často chtěl, když jsem šli spolu večer na večeři nebo do divadla. Zejména jsem chtěl jsem aby měla výrazné černé oči a rudou rtěnkou namalované rty. Věděl jsem tedy, jakým způsobem budu při malování postupovat já, chtěl jsem se Kristýně líbit, stejně jako ona mě …
Rychle jsem se oblékl a odešel do koupelny, kde jsem se co nejpečlivěji snažil dokončit výraz mého obličeje. Použil jsem lehký make-up, černou tužku na obočí a řasy, černou řasenku, jemné růžové stíny a nakonec rudou rtěnku …

… a celý nervózní jsme zaklepal na dveře do pokoje kde již na mě čekala Kristýna.

6 komentářů:

  1. Hezké, ale škoda, že to skončilo v nejlepším. už se moc těším na pokračování.

    Linda

    OdpovědětVymazat
  2. Už se nemohu dočkat, až Petra zaklepe na dveře paní Kristýny. A mimochodem hezká uniforma.

    OdpovědětVymazat
  3. teda musim pochvalit dramatickost celeho pribehu...som v nesmiernom ocakavani ako to cele dopadne :) uz nech je dalsi diel :)

    OdpovědětVymazat
  4. A chtělo by to nějakou skutečnou fotku služtičky Petry v uniformě...

    OdpovědětVymazat
  5. nelíbí se mi, že jsi stále nedopsala tento příspěvek. Stalo se toho přeci víc - dokonce jsi dostala i další dáreček (dá-li se to tak nazvat).

    Kristýna

    OdpovědětVymazat
  6. Kde je pokračování ?

    OdpovědětVymazat