sobota 5. listopadu 2011

Úterý - pokračování II

Za chvíli – a to již jsem byl na cestě do fitcentra na cvičení – jsem byl znovu ujištěn, že Kristýna si daný večer užije přesně tak, jak ona bude chtít a jak se ona rozhodne, protože kolem půl šesté mi přišla další SMS:

„Nezapomněl jsi na něco? Co myslíš, že budeme dnes večer pít? ... Bude to mít pro tebe následky. Ještěže Martin není jako ty a víno zařídil ..."

Uvědomil jsem si, že Kristýna měla pravdu. V uplynulém týdnu mě několikrát připomínala, ať na úterý přichystám dvě lahve dobrého těžkého červeného vína, pokud možno z Burgundska, protože její přítel má prý tohle víno rád. A s hrůzou jsem si uvědomil, že jsem na to úplně zapomněl – možná proto, že jsem se soustředil na jiné věci, jako výběr oblečení pro Kristýnu, jejího kadeřníka, vizážistu, apod., ale tohle mi opravdu úplně vypadlo z hlavy a moc dobře jsme věděl, že věta "... Bude to mít pro tebe následky“ je myšlena zcela vážně. Ale moc dobře jsme si uvědomoval, že pokud se Kristýna rozhodně mě nějak potrestat, nebo přijde nějaký trest, tak že si ho plně zasloužím.

Ale co to jméno? Jaký Martin? Proč mi píše jeho jméno? Proč ho oslovuje jako nějakého dobrého přítele?

Seděl jsem v autě, zasekaný v koloně v centru Prahy a měl jsem sto chutí auto otočit a hned jet domů a všechno zastavit a nějakého Martina poslat k čertu a s Kristýnou si vše vyříkat a získat zpět svoji pozici. Pozici toho, který ve vztahu rozhoduje, kdo je dominantní, toho kdo by si měl domu vodit milenky, toho kdo chodí s kámošema každý víkend do baru, pozici někoho kdo nemusí chodit do práce v silonkách a kalhotkách a po cvičení se nemůže jít ani osprchovat, protože by někdo mohl zahlédnout, že má nasazený pás cudnosti, někoho, kdo musí při pozdravu políbit své řítelkyni nohu.

Celá situace mi nedávala smysl a přišla mi celá absurdní, ale protože v koloně nebylo možné se jen tak otočit a nechat ten den cvičení plavat a hned se vrátit domů, začal mě vztek tak nějak přecházet a do mysli se mi vkrádali myšlenky úplně jiné. Vždyť to je vlastně moje chyba, o té její schůzce jsem věděl a nebyl jsem ani schopný koupit víno. To ona má být naštvaná. Vždyť i ty silonky a kahlotky nosím dobrovolně a vlastně mi to vůbec nevadí. A ten pás cudnosti? Je pravda, že při cvičení mi trochu překáží, ale osprchovat se můžu doma a zatím si nikdo ničeho nevšiml, tak co. A Kristýna má alespoň jistotu, že ji nepodvádím a může si být jistá moji věrností.
Po dalším přemýšlení a dalších patnácti minutách strávěných v koloně, jsem se rozhodl - když se naskytla příležitost odbočit z magistrály a auto otočit - že bude nejlépe pokračovat v tom, na čem jsme se s Krisýnou dohodli a jak ona dnešní večer naplánovala. Nechtěl jsem ji zklamat nebo ji dokonce ztratit. A raději jsem ji ještě poslal SMS - i když jsem věděl, že chtěla ten den poslat pouze dvě - jednu s tipem na oblečení a druhou s prosbou, že se mohu vrátit domů. Ale byl jsem natolik psychicky rozhozený, že jsem potřeboval s ní být v nějakém kontaktu a říct jí, že je mi to líto a že se omlouvám ...

"Kristýno, moc se omlouvám za to víno, udělám vše abych to napravil, přeji pěkný večer a moc se na Tebe těším".

A začal jsem přemýšlet jaké víno mohl ten její Martin koupit a jestli bude Kristýně chutnat. nechtěl jsem, aby si kůli mě neužila večer, na který se tak dlouho připravovala a těšila ...

2 komentáře:

  1. Moc hezké pokračování. Napjatě jsem čekal, až přibude další pokračování a napjatě čekám, jak bude večer pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Zdá se, že budu ještě chvilku napjatá :) ale nevím jak dlouho to vydržím :)

    OdpovědětVymazat