pondělí 14. listopadu 2011

Úterní - pokračování III

Celou cestu na cvičení a také během cvičení jsem nemohl myslet na nic jiného - dokola jsem přemýšlel, co se odehrává, nebo bude odehrávat u nás doma a že se to celé děje s mým vědomím, s mým svolením a dokonce (a ten pocit byl opravdu neskutečně trýznivý), že jesem si to tak trochu přál. Přál jsem si, aby byla Kristýna šťastná a aby mě nikdy neopustila. Možná to bylo i tím, že mi velmi čast opakovala, že velká část partenrských vztahů končí tím, že je partnerka ve vztahu nespokojená ...

... často mi citovala z různých sociologických studií a výzkumů, z jejichž závěrů vyplývalo, že partneři se nejčastěji rozvádějí nebo rozcházejí proto, že partnerka je ve vztahu nespokojená, protože vykonává naprosto všechny domácí práce, stará se o děti, dává přednost rodině před kariérou a cítí se ve vztahu ta poddaná a submisivní. Podle všech těchto studií by měl muž převzít odpovědnost za chod domácnosti a domácí práce a dát ženě možnost se rozvíjet a budovat kariéru a osobní život. A celé mi to přišlo logické - vždy jsem byl pro jakoukoli rovnoprávnost a to nejen ve vztahu. Vůbec mi nevadilo žehlit, prát, vysávat, zatímco Kristýna přednášela někde na konferenci, nebo byla na služební cestě. Zčásti to bylo proto, že to po mě Kristýna vyžadovala a argumentovala rovnoprávností - a zčásti mi to přišlo logické, že se o domácí práce podělíme ...

Toto všechno jsme měl celý večer na mysli a přesně jsem věděl pouze jedinou věc - že nechci o kristýnu přijít a že udělám vše pro to, aby byla se mnou ve vztahu spokojená, šťastná a aby ji náš vztah naplňoval. Plně jsem si uvědomoval, že na spoustu věcí asi pro ni nebudu jednička, ať již to byly diskuze o literatuře, filozofii nebo sociologii. A také jsem věděl, že ji nechci jakokoli bránit v její kariéře, kterou měla (a má) dobře rozjetou a že by byla moje ohromná hloupst jí nějak brzdit.

Cleé moje cvičení mi toto nešlo z hlavy a to i z důvodu, že jsme měl po celou dou na sobě silonky, kalhotky a pás cudnosti, který mě celou dobu velmi silně směřoval jedním směrem .... směrem ke Kristýně.

Převléci si z obleku do dlouhých kalhot na cvičení, tak, aby nikdo nezaregistroval, že mám na sobě silonky a pás cudnosti, nebyl takový problém (šatna byla úplně prázdná), stejně jako vlastní cvičení, ale odchod byl o poznání problémovější. Parta chlapů se úrávě vrátila ze sprchy a bavily se o ženských a nevypadalo to, že se rychle rozejdou. Proto jsem se rozhodl, že domů pojedu oblečený ve sportovním - nechtěl jsem riskovat jakékoli prozrazení ...

Cesou domů jsem přemýšelel, co bych chtěl večer s Kristýnou probrat a co bych ji rád řekl. Ale naprosto jsem si nebyl jistý svojí pozicí. Věděl jsem co mám na srdci,ale nevěděl jsme jak to říct. Jak Kristýně říct, že ji miluji a že udělám cokoli, aby se mnou byla šťastná a že v oblastech, ve kterých pro ni v současné době nemohu být rovnoprávným partnerem, se rád zdokonalím a budu na sobě pracovat. A neměl jsem na mysli pouze věci pracovní, ale i nepracovní a také společenské. Chtěl jsem ji říct, že budu šťastný, když bude do divadla chodit příště pouze se mnou, když bude chtít nové kozačky, že řekne mně a já rád poradím a pomůžu s výběrem, když bude svůj volný čas trávit se mnou, ale samozřejmě, že její pracovní povinnosti budu tolerovat a podporovat a že budu rád, aby se dále kariérně rozvíjela a budovala svoji pozici.

S tímto rozhodnutím jsem ve tři čvrtě na 9 zaparkoval před domem a zaslal Kristýně tuto SMS:

"Ahoj, můžu už prosím přijít domu?"

Vypnul jsme motor a poslouchal Radio1, kde právě běžela hitparáda Velká sedma, kde právě hrála písnička ... Kdyby mě vzal do svých pracek, vřeštěla bych jako racek. Ale vždyť já mám vlastně kluka ...

A ve 21:03 přišla odpověď

"Vsimla jsme si tve zpravy. Budu se snazit prestat v nejlepsim. Smis prijit o pul desate. Ne drive!"

Nevěděl jsem co dělat. Měl jsem jít domů a zjistit co se dějě? Dát našemu vztahu pevný řád? Určit jasná pravidla? Jak by to asi uděl každý správný a typický český chlap?

Uvědomil jsem si, že asi nejsem obyčejný chlap (a ta myšlenka mě docela potěšila), uvědomil jsme si, že to vše vlastně celé dělám pro Kristýnu. Že moje štěstí vlastně závisí na ní, a že vždy budu rád za to, že budu součástí jejího života ...

... a v ten okamžik jsem si uvědomil, že jsem opět zapomněl (již podruhé) koupit víno, které má Kristýna ráda. Rychle jsem nastartoval auto a vydal se směr nákupní centrum a jen jsem doufal, že nejen potaviny, ale i nějaké květinářství bude ještě otevřené a já (kromě vína) přinesu Kristýně krásnou kytici rudých růží a že ona moji omluvu přijme ...

Ale co měla znamenat ta její poznámka? "budu se snažit přestat v nejlepším"? Začínal jsem pochybovat o své výjimečné pozici ...

Žádné komentáře:

Okomentovat