sobota 22. října 2011

V zajetí krásy

"Potřebovala bych se v neděli stavit ke kadeřníkovi a možná i k nějakému vizážistovi nebo vizážistce a také na masáž", řekla mi dnes večer Kristýna a napila se vína.

Toho kadeřníka bych pochopil (Kristýna chodí ke svému oblíbenému kadeřníkovi velmi pravidelně a často - i když nevím proč, protože její účes je vždy perfektní a podle mě dokonalý), ale toho vizážistu jsem nechápal. Co od něj potřebuje? Pradit jak se líčit? Jak se malovat? Vždyť tohle zvládá perfektně.

"Řekni si v kolik a já tě tam zítra odvezu", odpověděl jsem ji "ale k čemu potřebuješ vizážistu, vždyť vypadáš perfektně a naprosto dokonale", snažil jsem se ji zalichotit. "A pokud potřebuješ nějakou masáž, jsem ti okamžitě k dispozici" dodal jsem a začal jsem doufat v příjemně strávený večer a možná i něco víc.

"S tou masáží to není špatný nápad, mám docela chuť nechat si od tebe po dnešních celodenních nákupech namasírovat chodidla - ty kozačky co jsi mi koupil v Humanicu jsou opravdu sexy a všichni kolegové v práci mi je chválí a žeské závidí" zasmála se, "ale pohodlné moc nejsou a trošku mě z nich bolí nožky, ale toho kadeřníka prostě potřebuju a vizážistu taky, chci být v úterý prostě neodolatelná" zasmála se a napila se znou vína, ale vůbec mi nevěnovala pozornost a dál si v křesle prohlížela nějaký módní časopis.

"Navíc zítra je v jednom nákupním centru nějaké speciální akce - jmenuje se V zajetí krásy, ani to tě nezajímá? Můžeme se nechat spolu nalíčit", zasmále se Kristýna.

Začal jsem přemýšlet, zda jsem na něco nazapomněl, kam že to úterý jdeme, ale nic mě nenapadlo a věděl jsem, že jsme si na úterý nikdy nic neplánovali (ani kino, nebo divadlo), protože v úterý jsem vždycky chodil cvičit. A poznámkou o společném líčení mi pomohla velmi rychle si uvědomit a připomenout moji pozici.

"V úterý?", zeptatl jsem se. "Co máš v plánu v úterý? Vždyť víš, že se z cvičení vracím pozdě". Najednou jsem se zarazil a napadlo mě, že máme v úterý nějaké výročí nebo oslavu a že jsem na to úplně zapomněl a že nemám ani dárek ani připravenou restauraci kam se půjdeme najíst.
Ale její reakce mě naprosto ohromila.

"Já vím, že budeš v úterý pryč a že přijdeš pozdě a právě proto chci vypadat neodolatelně. Nevzpomínáš si, že jsem po tobě něco v týdni chtěla? Neříkala jsem ti, že mám nějakou schůzku? A to že budeš pryč mi dokonale vyhovuje. Ale mám pro tebe ještě jeden úkol, nesmíš se večer po cvičení vrátit dříve než v 11, slibuješ?", zeptala se mě a odložila časopis.

Nevěděl jsem co říct, protože jsem si vzpomněl, že mluvila o nějaké schůzce, ale myslel jsem, že je to nějaká pracovní schůzka, někde v kanceláři, nebo pracovní káva. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo proběhnout u nás doma.

"Ty se s někým chceš sejít u nás doma? Co tě to napadá? Proč pracovní věci neřešíte v práci, nebo někde na pracovní schůzce někde v restauraci?", zeptal jsem se dotčeně.

"Hmmm, takže ty preferuješ, abych měla schůzky v restauraci? To ráda slyším. Ale v tom případě si musíš uvědomit, že naprosto veškeré náklady, které s tím v budoucnu budou spojené, budeš hradit ty - a to a nejen mě, ale i mému příteli, se kterým se ale toto úterý sejdu u nás doma, protože jsem ho již pozvala a nechci to měnit, rozumíš?"

"Cože, jakému příteli? Jaké schůzky v budoucnu? O co tady jde?" téměř jsem vykřikl, i když jsem se snažil, abych vypadal klidně a nad věcí, ale na mém hlase bylo poznat, že jsem hodně rozrušený a nervózní a také absolutně rozhozený a naprsosto nechápající scelou situaci.

"Víš, možná bys mohl začít tou masáží mých nohou a já ti během ní vysvětlím, jak si to úterý představuji a jak to bude celé dále probíhat, ano?", zeptala se mě klidným a rázným hlasem Kristýna a nastavila mi před obličej svoji nožku v černých jemných punčoškách a prsty na nožce mi dala jasně najevo, co ode mě v následujícím okamžiku očekává ...



Kristýniny oblíbené kozačky značky Buffalo




3 komentáře:

  1. Tohle se mi stát, tak to asi nevydržím, balím kufry a myzím...

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, také jsem měl podobné tendence a byl jsem rozhodnutý, že to již překročilo všechny moje vnitřní meze. Ale protože Kristýnu miluju (a ona doufám mě), rozhodl jsem se to zkusit a vydržet co to půjde. Vždyť jsem ji k tomu vlastně navedl já ...

    Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Říkám si odkud znám tu reklamu, že by Arkády Pankrác?

    OdpovědětVymazat