čtvrtek 19. května 2011

"Dánská dívka" - nová kniha

Dnes jsem si koupil novou knihu a myslím, že by vás mohle hodně zajímat. Napsal ji David Ebershoff (ale to asi není podstatné) a jmenuje se "Dánská dívka", v originále "The Danish girl" a jde o románové zpracování skutečného příběhu malíře Einara Wegenera a jeho manželky Grety, které začíná nevinnou prosbou o pomoc, aby se na dalších stranách rozvinulo ve strhující vyprávění o neobvyklé lásce, osobní svobodě a odvaze vzepřít se obecnému mínění.

„Uděláš pro mě něco?“ zeptala se Greta a netušila, co tím rozpoutá. Potřebovala dokončit obraz, a protože jí nepřišla na závěrečné sezení modelka, neviděla jinou možnost, než použít jako náhradní model svého muže ...


a tady je malá ukázka:

Lili se dívala do úzké uličky dlážděné kočičími hlavami, která se křivolace vinula napříč Kodaní. Byla temná a Lili připadala jako ideální místo pro tajná poslání. Byla tak úzká, že do ní radnice ani nemohla zabudovat lampy. Mezi domy bylo místo sotva na otevření okenic. Obyvatelé šetřili elektřinou a ve všech oknech byla tma. Výjimku tvořilo několik podniků, které ještě měly otevřeno. Nacházela se tam turecká kavárna, jejíž zákazníci seděli na sametových polštářích ve výloze. Opodál se za diskrétními okenicemi skrýval nevěstinec s mosazným zvonkem ve tvaru prsní bradavky. O něco dál byl suterénní bar, v jehož dveřích ve chvíli, kdy kolem procházely Greta s Lili, rychle zmizel hubený muž s navoskovaným knírkem a seběhl po schodech mezi další muže stejného zaměření.

Lili na sobě měla šifonové šaty s plátěným námořnickým límcem a manžetami na rukávech. Při chůzi tiše šustily a Lili myslela jenom na zvuk, který vydávají. Byla nervózní a ze všech sil se snažila nemyslet na to, co ji čeká. Greta jí půjčila perlový náhrdelník. Lili si ho třikrát obtočila kolem krku, který se mezi lesklými kuličkami téměř ztratil. Na hlavě měla sametový klobouček. Dopoledne si ho pořídila u Fonnesbecha a ozdobila ho Gretinou broží ve tvaru motýla se žlutými diamanty a onyxy.

„Jsi tak krásná, že bych tě nejradši políbila,“ prohlásila Greta, když se Lili oblékala. Byla tak rozradostněná, že Lili objala a protančila s ní celým bytem. Edvard IV. na ně bez přestání štěkal. Lili zavřela oči, jejichž víčka jí ztěžkla pod nánosem pudru. Představila si, že v Kodani mohou ona i Einar žít jako jedna bytost.

Ulička ústila na velkém Radničním náměstí naproti Tivoli. Ve fontáně s chrliči v podobě draků zurčela voda. Naproti hotelu Palace stál sloup s dvojicí bronzových Vikingů hrajících na dlouhé trubky. Náměstí žilo. Bylo tam plno místních lidí, kteří šli na půlnoční ples, a norských turistů natěšených na zítřejší cyklistický závod z Kodaně do Osla.

Greta Lili nechtěla do ničeho nutit. Nechala ji postávat na kraji Radničního náměstí a čekala, až se v Einarově nitru zhmotní, jako když loutkářova ruka vyplní maňáska. Víc než sto metrů nad Lilinou hlavou se tyčila radniční věž s měděnou špicí a hodinami se čtyřmi ciferníky. Lili připadalo, že v sobě skrývá největší tajemství na světě. Chystala se obalamutit celou Kodaň. Zároveň si uvědomovala, že tohle je nejtěžší hra v jejím životě. Vzpomněla si na léto v Blåtand a na ponorku zapadlou do močálu. Einar Wegener s malým kulatým obličejem se pozvolna ztrácel ve tmě. Podívala se na Gretu oblečenou do černých šatů. Byla jí vděčná za to, co bude následovat. Z ničeho nic se zhmotnila, a to pouze díky Gretě.

Do budovy radnice vcházeli samí elegantní, šťastní lidé s tvářemi zrůžovělými vypitým pivem. Byly tam mladé dámy v pastelových šatech, jež zdůrazňovaly jejich půvaby. Jedna druhé se vyptávaly, kde jsou všichni ti slavní malíři. „Který z nich je Ejnar Nielsen?“ zeptala se jedna. „Není tamhle Erik Henningsen?“ Dívaly se na mladé muže s navoskovanými kníry, kteří kouřili doutníky ze Sumatry. Byli tam mladí průmyslníci, kteří rychle zbohatli a vystoupali vzhůru po společenském žebříčku díky masové výrobě nádobí a pánví, které lisovaly syčící stroje.
„Viď, že mě nenecháš samotnou?“ žadonila Lili na Gretě.
„To rozhodně ne.“
Lili postoupila kupředu.

Zastřešené vnitřní nádvoří radnice bylo vyzdobené ve stylu italské renesance. Na třech stranách se nacházely otevřené galerie nesené sloupy. Nad nádvořím se místo klenby křížily trámy. Na pódiu hrál orchestr a na dlouhém stole ležely podnosy s ústřicemi. Tančily tam stovky lidí a hezcí muži objímali štíhlé ženy s modře nalíčenými očními víčky. Na lavičce seděly dvě dívky a psaly někomu vzkaz. Celou dobu se chichotaly. Opodál v kruhu postávali muži ve smokingu. Měli ruce v kapsách a stříleli očima po nádvoří. Lili pociťovala neklid. Bylo toho na ni příliš. Srdce jí zděšeně tlouklo v hrudi. Věděla, že sem nepatří. Nejraději by odešla, ale na to již bylo pozdě. Byla na plese, do očí jí pronikal kouř a do uší tóny hudby. Kdyby teď řekla, že odchází, Greta by jí pověděla, ať se uklidní. Nabádala by ji, ať se nebojí, protože vůbec není čeho se děsit. Zašermovala by rukama ve vzduchu a zasmála by se.

Vedle Lili stála vysoká dívka v šatech na ramínka a kouřila cigaretu ve stříbrné špičce. Hovořila s mužem, který měl tak tmavý obličej, že musel určitě pocházet odněkud z jihu. Mladá žena byla štíhlá a měla hezky svalnatá záda. Muž byl do ní tak zakoukaný, že dokázal jenom souhlasně přikyvovat. Nakonec ji umlčel dlouhým polibkem.
„Tamhle je Helena,“ řekla Greta. Na protější straně nádvoří stála Helena Albecková. Měla krátké černé vlasy. Greta Lili vysvětlila, že si je nechala ostříhat podle poslední pařížské módy.
„Jdi si s ní popovídat,“ vybídla Lili Gretu.
„Mám tě tu nechat?“
„Zatím se mi nechce s nikým povídat.“

Greta prošla mezi tanečníky. Vlasy jí splývaly po zádech. Políbila Helenu, která jí zřejmě potřebovala něco důležitého povědět. Helena pracovala v Královské společnosti pro obchod s Grónskem. Měla na starost obrazy, gramofony, zlatem zdobené talíře a další luxusní zboží, které se každé úterý v letní sezóně vypravovalo po moři z Kodaně. Helena dva roky nechávala balit Einarovy obrazy a posílala je do Godthåb, kde je jeden agent prodával na aukcích. Peníze přes severní Atlantik přicházely pomalu, ale když je Einar dostal, hrdě je předal Gretě v kožené peněžence.

Tanečníci změnili pozice a Greta s Helenou najednou zmizely Lili z dohledu. Lili seděla na mahagonové lavičce s vyřezávanými mořskými pannami. Na nádvoří bylo teplo, a tak si z hrdla odmotala šál. Když ho skládala, přistoupil k ní mladý muž a otázal se: „Smím si přisednout?“ Byl vysoký a měl husté zlatohnědé kudrnaté vlasy, jež mu sahaly až k spodní čelisti. Lili koutkem oka pozorovala, jak se dívá na kapesní hodinky, kříží nohy a pak je zase natahuje. Slabě voněl po obilí a uši měl růžové buď teplem, anebo nervozitou.

Lili vytáhla z kabelky zápisník v cínových deskách, který Einarovi dala babička, a začala si do něj o muži dělat poznámky. Vypadá jako Einarův otec v mládí, zapsala si. Jako jeho otec, když byl ještě zdravý a pracoval na rašeliníkových polích. Právě proto na něho určitě tak zírám, psala. Proč bych od něho jinak nedokázala odtrhnout oči? Proč se pořád dívám na jeho velké nohy a zkroucené licousy? Na orlí nos a plné rty. Na husté kudrnaté vlasy.

Muž se k ní naklonil. „Vy jste reportérka?“
Lili vzhlédla od notýsku.
„Nebo básnířka?“
„Ani jedno.“
„Co si to tedy píšete?“
„Myslíte tohle?“ zeptala se. Velice ji překvapilo, že na ni promluvil. „Jenom takové hlouposti.“ Seděli vedle sebe a Lili stále nemohla uvěřit, že si jí muž všiml. Připadala si neskutečná a neviditelná.
„Věnujete se umění?“ zeptal se muž.
Lili popadla šál a kabelku. „Promiňte,“ řekla.
Stále se nemohla vzpamatovat z toho, že je na plese, a nebyla schopná s mužem dál mluvit. Udělalo se jí ještě větší horko než předtím a pocítila náhlou potřebu všechno ze sebe svléknout a jít si zaplavat do moře. Vyšla ze sálu portálem vedoucím do parku za budovou.

Venku vanul větřík. Na parčík vrhala stín rozložitá koruna starého dubu, jako by ho chránila před očima zvědavců na radniční věži. Vzduch voněl růžemi a zkypřenou půdou a pruh stříbřitého trávníku svou barvou připomínal ploutve létající ryby. Lili udělala několik kroků a spatřila pár, který ji zaujal již předtím. Dívka v šatech na ramínka a její ctitel se líbali v dubovém mlází. Muž ženě vyhrnul šaty až k bokům, takže jí bylo vidět stehno a do noci jasně zasvítila spona na jejím podvazku.

Lili se ohromeně otočila a narazila přímo do muže, který vedle ní předtím seděl na lavičce.
„Víte, co se povídá o tomhle starém dubu?“ zeptal se.
„Nevím.“
„Když z něj prý sníte žalud a budete si něco přát, můžete se na jeden den stát kýmkoli chcete.“
„Proč se to povídá?“
„Protože je to pravda.“ Vzal ji za ruku a dovedl ji k lavičce ...

3 komentáře:

  1. Pokusila jsem se ofotit první kapitolu této knihy. Pěkné čtení ...

    http://www.uloz.to/9061679/danska-divka-doc

    OdpovědětVymazat
  2. Bude to moc hezká kniha, neboť úryvek mne hodně upoutal. Moc hezké a určitě si ji půjdu hned koupit. Jen kdyby bylo více takových knih.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc se mi líbí příběhy, kde se muž vydává, převléká nebo promění za dívku. Pokud by jsi mi mohla poradit další názvy knih či příběhů a kde tyto nalézt, byla bych ti moc vděčná případně mí prosím písni na můj mail: andrejka215@seznam.cz

    OdpovědětVymazat